European Data Act jako příležitost pro společnosti i hrozba pro jejich data

Právě vznikající European Data Act (Akt o datech) je jedním z nejzásadnějších legislativních návrhů EU v oblasti digitalizace. Jeho hlavním cílem je vytvořit právní rámec pro spravedlivé sdílení dat, což by mělo zvýšit konkurenceschopnost evropských podniků, především malých a středních a posílit inovativní potenciál evropské ekonomiky. Současné švédské předsednictví považuje finalizaci jeho textu v první polovině roku 2023 za jednu ze svých hlavních priorit, stejně tak Evropská komise.

Návrh je velmi komplexní a obsahuje několik pasáží, které se AAVIT v zájmu svých členů pokouší prostřednictvím DIGITALEUROPE upravit. Tlak na jeho urychlené přijetí byl totiž mnohdy na úkor kvality předkládaného materiálu. 

Souvislosti

V zájmu českých a evropských podniků je nezbytně nutné, aby chránil jejich obchodní tajemství, zabezpečení dat a soukromí tím, že bude zahrnovat účinné záruky, zabraňující zneužití údajů a nekalé konkurenci. Zároveň by měl společnostem jasně vymezit, jaká data za jakých podmínek musí sdílet, a stanovit jasné definice např. pro výrazy „údaj“ nebo „držitel údajů“, aby nedocházelo k příliš kreativnímu výkladu.

Návrh by měl lépe rozlišovat obchod mezi podniky (B2B) a obchod se spotřebiteli (B2C) a navrhnout dostatečně flexibilní pravidla a opatření, která toto rozlišení berou v potaz. Dále musí stanovit přísné podmínky pro žádosti o údaje mezi podniky a veřejnou správou (B2G) a omezit jejich rozsah pouze na naléhavé případy, aby se zabránilo nekonečným soudním sporům a nejistotě pro členské státy. V neposlední řadě by neměl vytvářet nové překážky pro mezinárodní datové toky, které jsou zásadní pro fungování a růst evropských společností na zahraničních trzích.

Navrhované sdílení dat B2B je obrovským skokem do neznáma a ohrožuje obchodní modely nejen velkých evropských společností a zaměstnavatelů, aniž by byly jasně známy jeho přínosy. Pokud by byly společnosti nuceny nevhodným způsobem sdílet údaje se svými konkurenty, může to odhalit podrobnosti o jejich interních systémech, procesech nebo technologiích. To pro každou společnost znamená existenciální hrozbu. 

Chápeme, že si přijetí Aktu o datech klade za cíl posílit konkurenční prostředí v digitální oblasti a jedním z motivů má být i zabránit monopolizaci služeb pouze v rukou velkých hráčů. Na druhou stranu, i dobře míněná snaha může občas napáchat více škod než užitku.

Tvůrci evropské legislativy musí pochopit, že implicitním dopadem sdílení citlivých dat v rámci evropského prostorů může být i jejich únik do třetích zemí. To by znamenalo, že místo posílení konkurence na evropském trhu dojde ke snížení konkurenceschopnosti evropských podniků na globální scéně.

Věříme, že se podaří Evropský Akt o datech modifikovat do podoby, kdy bude dobrým sluhou, a nikoliv zlým pánem.