European Data Act jako příležitost pro společnosti i hrozba pro jejich data

Právě vznikající European Data Act je jedním z nejzásadnějších legislativních návrhů EU v oblasti digitalizace. Jeho hlavním cílem je vytvořit právní rámec pro spravedlivé sdílení dat, což by mělo zvýšit konkurenceschopnost evropských podniků, především malých a středních a posílit inovativní potenciál evropské ekonomiky. Současné švédské předsednictví považuje finalizaci jeho textu v první polovině roku 2023 za jednu ze svých hlavních priorit, stejně tak Evropská komise.

Návrh je velmi komplexní a obsahuje několik pasáží, které se AAVIT v zájmu svých členů pokouší prostřednictvím DIGITALEUROPE upravit. Tlak na jeho urychlené přijetí byl totiž mnohdy na úkor kvality předkládaného materiálu. 

V zájmu českých a evropských podniků je nezbytně nutné, aby chránil jejich obchodní tajemství, zabezpečení dat a soukromí tím, že bude zahrnovat účinné záruky, zabraňující zneužití údajů a nekalé konkurenci. Zároveň by měl společnostem jasně vymezit, jaká data za jakých podmínek musí sdílet, a stanovit jasné definice např. pro výrazy „údaj“ nebo „držitel údajů“, aby nedocházelo k příliš kreativnímu výkladu. Návrh by měl lépe rozlišovat obchod mezi podniky (B2B) a obchod se spotřebiteli (B2C) a navrhnout dostatečně flexibilní pravidla a opatření, která toto rozlišení berou v potaz. Dále musí stanovit přísné podmínky pro žádosti o údaje mezi podniky a veřejnou správou (B2G) a omezit jejich rozsah pouze na naléhavé případy, aby se zabránilo nekonečným soudním sporům a nejistotě pro členské státy. V neposlední řadě by neměl vytvářet nové překážky pro mezinárodní datové toky, které jsou zásadní pro fungování a růst evropských společností na zahraničních trzích.

Navrhované sdílení dat B2B je obrovským skokem do neznáma a ohrožuje obchodní modely nejen velkých evropských společností a zaměstnavatelů, aniž by byly jasně známy jeho přínosy. Pokud by byly společnosti nuceny nevhodným způsobem sdílet údaje se svými konkurenty, může to odhalit podrobnosti o jejich interních systémech, procesech nebo technologiích. To pro každou společnost znamená existenciální hrozbu. 

Chápeme, že si přijetí European Data Act klade za cíl posílit konkurenční prostředí v digitální oblasti a jedním z motivů má být i zabránit monopolizaci služeb pouze v rukou velkých hráčů. Na druhou stranu, i dobře míněná snaha může občas napáchat více škod než užitku. Tvůrci evropské legislativy musí pochopit, že implicitním dopadem sdílení citlivých dat v rámci evropského prostorů může být i jejich únik do třetích zemí. To by znamenalo, že místo posílení konkurence na evropském trhu dojde ke snížení konkurenceschopnosti evropských podniků na globální scéně. Věříme, že se podaří European Data Act modifikovat do podoby, kdy bude dobrým sluhou, a nikoliv zlým pánem.