Co přinesla předvolební konference Quo Vadis, digitální Česko? 

S odstupem několika týdnů a po oznámení výsledků letošních voleb do Evropského parlamentu nám dovolte ohlédnout se za konferencí k tématu digitální ekonomiky Quo Vadis, digitální Česko?, kterou jsme společně s našimi partnery z FocusOn uspořádali 23. května v divadle Přítomnost.

Legislativní regulace dusí digitální byznys

Celá akce byla rozdělena na tři diskuzní panely a dva vstupy zahraničních hostů. Program konference zahájila svým videovstupem výkonná ředitelka DIGITALEUROPE Cecilia Bonefeld-Dahl. V poměrně střízlivém duchu zrekapitulovala všechny výzvy a problémy, s kterými se Evropa v oblasti inovací a digitální ekonomiky potýká. Opět zopakovala potřebu alokovat na podporu digitálního sektoru co největší množství finančních prostředků, problém nedostatečně rozvinutého jednotného trhu EU a vyjádřila obavu nad další administrativní zátěží, plynoucí z přebujelé byrokracie a legislativních regulací a nařízení v digitální oblasti. 

České firmy nejsou plně připraveny na digitální revoluci

Následoval první diskuzní panel, kterého se zúčastnili Jiří Havránek, poslanec PSP ČR za ODS, Juraj Strieženec, COO společnosti Kiwi.com, Petr Očko, vrchní ředitel Sekce digitalizace a inovací Ministerstva průmyslu a obchodu a ředitel AAVIT Jaromír Hanzal. Panel se zabýval se kvalitou současného ekosystému pro podporu digitální ekonomiky.

Jiří Havránek zmínil nutnost výrazně posílit evropské kapitálové trhy, které v současné době nejen za americkými výrazně skomírají. Rovněž zmínil přílišnou regulaci, která EU brzdí a nešťastný mindset, s kterým v ČR přistupujeme např. k disruptivním inovacím jako je umělá inteligence. Tu mnoho lidí místo příležitosti považuje za bezpečností riziko nebo důvod, proč budou zanikat pracovní pozice. 

Petr Očko vzpomenul již existující strategii Digitální Česko a význam tzv. digitálního kompasu (skills, veřejná správa, byznys, infrastruktura). Upozornil, že mnoho českých firem zatím není připraveno na digitální transformaci a rovněž zmínil rezervy v digitalizaci státní správy. 

Debata o dotacích v ČR je iracionální

Juraj Strieženec si povzdechl nad tím, že pokud jde o umělou inteligenci, EU už globální souboj definitivně prohrála. Vedle toho vyslovil názor, že s nástupem moderních technologií bude možná nutné vytvořit nějaký nový model společenské smlouvy a vyslovil spojenost s možností zpracovávat nově agendu HR digitální formou. 

Jaromír Hanzal zopakoval, že přímý nebo indukovaný podíl IT na českém HDP je 11 %, tudíž je srovnatelný třeba se sektorem automotive. Ovšem ani zdaleka se mu v českém diskurzu nepřikládá obdobná důležitost. Zmínil, že ČR byla poslední zemí, která obnovila své HDP na předcovidovou úroveň a upozornil na poněkud iracionální debatu k problematice dotací, kterou v ČR dlouhodobě vedeme. Neustále se poukazuje pouze na jejich negativa, ale nevratná forma podpory má především u aktivit s nejistým výsledkem jako je experimentální vývoj svoji nezastupitelnou roli.

Česko zaostává v pokrytí rychlým internetem

Následoval další vstup, tentokráte s polskou stopou. Nejprve vystoupil s krátkou videozdravicí ředitel Digital Poland Michal Kanownik. Ta posloužila jako overtura pro novou studii našich polských kolegů, rekapitulující digitální ekonomiky zemí Trojmoří, kterou prezentoval další zástupce Digital Poland Maciej Korus. Česká republika se ve většině parametrů drží spíše v popředí, dohání ji však země, které před 15 nebo 20 lety byly hluboko pod námi. Studie ovšem jasně ukázala, jak Česko zoufale oproti jiným státům zaostává v pokrytí rychlým internetem.

Po prezentaci analýzy následoval druhý panel, pracovně označený za kandidátský. Jeho účastníky byli Ondřej Kovařík, poslanec Evropského parlamentu (ANO), Pavel Havlíček, kandidát do Evropského parlamentu (SPOLU), Radim Sršeň, kandidát do Evropského parlamentu (STAN) a David Wagner, kandidát do Evropského parlamentu (Česká pirátská strana). Cílem panelu bylo zaměřit se na to, jak mohou evropské politiky ovlivnit český digitální byznys a co od nich můžeme po právě proběhlých volbách očekávat.

V Česku máme problémy s implementací evropské legislativy

Podle Ondřeje Kovaříka se ČR nachází z pohledu DESI indexu ve zvláštní pozici, kdy její výsledky jsou velmi nevyrovnané – v něčem jsme téměř premianti (e-commerce), v něčem naopak zaostáváme (digitalizace veřejné správy). Podotkl, že i když většinou máme tendence vnímat unijní regulace v digitální oblasti spíše negativně, v některých případech mohou hrát i kladnou roli. Dokonce způsobily i jistý přiliv rizikového kapitálu ze Spojených států, protože přinesly určitou míru předvídatelnosti.

Pavel Havlíček výrazně kritizoval dlouhodobou neschopnost České republiky implementovat evropskou legislativu, konkrétně zmínil Digital Services Act, díky kterému Evropská komise rozjela vůči ČR tzv. infringement, tedy vymáhací proceduru, kterou reaguje na porušení evropského práva. Vyjádřil obavu, že situace se může opakovat i u dalších legislativních návrhů. Zároveň však vyslovil názor, že role EU je v tom být jakýmsi globálním normotvůrcem a z dlouhodobého hlediska je její model regulace digitálního prostředí udržitelnější než přístup Spojených států.

Unijní regulace neposilují evropskou konkurenceschopnost 

Také Radim Sršeň vyjádřil názor, že digitalizace veřejné správy by měla postupovat výrazně rychlejším tempem a podotkl, že digitalizace skýtá významný potenciál pro zkvalitnění života obyvatel. Třeba digitální gramotnost populace podle něj ve srovnání s jinými unijními zeměmi není úplně nízká. Rovněž vysvětlil přínosnost tzv. sandboxů, tedy umělé vytvořených regulatorních prostředí pro testování nové legislativy.

David Wagner se v nadsázce omluvil za tsunami digitální legislativy z Evropského parlamentu, kde v uplynulých 5 letech působil. Popsal nešťastný paradox, kdy je Česko velmi úspěšné při vyjednávání nových legislativních návrhů, následně však selhává v jeho implementaci. Pokud jde o regulace disruptivních technologií jako je AI, Evropa se až příliš často utápí v nedůležitých detailech a ujíždí jí vlak v zásadních aspektech. Oproti předchozím řečníkům se vyjádřil spíše skepticky k tomu, jak evropská regulace pomůže posílit naši konkurenceschopnost a rovněž zopakoval obrovskou nevýhodu, který pro evropské inovativní společnosti představuje nedostatek rizikového kapitálu.

Čeští vývojáři her patří mezi nejšikovnější na světě

Účastníky posledního panelu byli výhradně reprezentanti soukromé sféry, a to konkrétně Vladimír Geršl, výkonný ředitel Cyber Sail Consulting a spolumajitel herního studia Gold Knights, Ondřej Homola, investor a partner N1 Ventures, Julie Šislerová, zakladatelka Holky v metaverse a Jakub Kubů, komerční ředitel a předseda správní Rady České asociace umělé inteligence. 

Vladimír Geršl si posteskl nad tím, že v České republice pořád nejsme schopni systematicky podporovat herní průmysl, čímž se čeští vývojáři dostávají do nevýhody nejen ve srovnání s americkými, ale i evropskými konkurenty. Za příklad fungujícího ekosystému podpory herního průmyslu, uvedl Švédsko. V New Yorku je na vysoké škole katedra gaming designu. Zároveň vypíchl, že v České republice máme nesmírně šikovné vývojáře, po kterých je poptávka po celém světě. 

Ondřej Homola prezentoval názor, že význam AI bude do budoucna dramaticky narůstat a během 3-4 let bude většina software, který používáme, stát na umělé inteligenci. Postěžoval si, jak inovativní byznys dusí přebujelá byrokracie, která způsobuje, že např. pro vytvoření spin off na ČVUT je zapotřebí zhruba sedm podpisů. Především v anglosaském světě jsou univerzity mnohem více napojeny na soukromou sféru, už jenom díky tomu, že samy mohou plnohodnotně podnikat. Stejně tak podle Homoly český inovativní byznys výrazně limituje mindset, že úspěch se neodpouští, a pokud někdo neuspěje se svým inovativním záměrem, musí vracet dotace a neúspěch má fatální dopady na jeho podnikání a budoucí život.

Navrátilci ze zahraničí jsou často rozčarováni

Julie Šislerová přitykala, že byrokracie komplikuje banální úkony jako založit start-up. Rovněž podle ní chybí nějaká systematická osvěta, která by podnítila podnikatelskou aktivitu v technologicky zajímavých oblastech a ukázala úspěšné příklady. Stejně tak nejsme schopni využít potenciál žen v podnikání a nesnažíme se ani v dětech podnítit zájem o inovativní technologie. Za poněkud brzdící označila tradiční českou mentalitu, díky které jsme přehnaně opatrní a příliš si nevěříme. Zároveň jsme si podle Šislerové nebyli schopni říct, v čem bychom se měli stát leadeři a systematicky se na tento obor zaměřit.

Podle Jakuba Kubů české společnosti pokulhávají v implementaci umělé inteligence. Řada úspěšných lidí se podle něj vrací do České republiky a pak jsou rozčarování s tím, jaká je zde byrokracie a stát není schopen inovace efektivně podpořit. Dále vyslovil názor, že české školství pořád není příliš progresivní a až příliš se v něm stále vyskytuje biflování a memorování. Pokud jde o českou mentalitu, dodal, že často si snažíme udělat věci sami a díky tomu nejsme příliš otevřeni inspiraci ze zahraničí.

---

Věříme, že uplynulá konference přinesla spoustu zajímavých postřehů a názorů, která obohatily veřejnou debatu o digitální ekonomice a inovačním ekosystému. Budoucnost nám ukáže, jakým směrem se vydá nově sestavená Evropské komise a po volbách příští rok i Česká republika. Je však jasné, že kdo bude přešlapovat na místě, v neustále se zvyšující globální konkurenci neobstojí.